Jdi na obsah Jdi na menu
 


70. výročí osvobození Československa Rudou armádou a jejími spojenci

Kronika promlouvá hlasem pravdy o události

 

Jak to tenkrát na jaře čtyřicátéhopátého bylo u nás doma, v Táboře?

 

Nervosita městského obyvatelstva byla stupňována nejen opatřeními v důsledku hroucení se fronty a blížící se porážky němců, ale stále a stále častějšími leteckými poplachy. Často bylo vidět i jednotlivá letadla spojenců, jak ostřelovala palubními zbraněmi lokomotivy na trati u Tábora, aniž by se strany němců bylo protiletecky zasáhnuto. I protiletadlový útvar, asi 3 děla, umístěny u Černých mostů byl většinou v nečinnosti.

Konečně byl i Tábor letecky napaden spojenci.

Dne 29.dubna dopoledne před obědem zazněly městem detonace leteckých bomb. Letadla se pokusila bombardovat nádraží. Několik bomb značně poškodilo výtopnu lokomotiv, kde byl zabit 1 zaměstnanec. Mezi Černými mosty na vozovce ležel starší mrtvý Němec. Několik bomb zasáhlo rodinné domky na Blanickém předměstí, z nichž domek čp. 1042 byl tak poškozen, že byl obývání neschopný. Několik bomb zasáhlo železniční násyp u Jordána a vyvrátilo několik velkých kamenů hráze, rovněž silniční násyp vedoucí k železnému mostu na Čekanice byl poškozen, mnoho oken v Jeronýmově ulici, u státních domů a v blízkosti nádraží bylo tlakem vzduchu vytlučeno.

Strašnou krvavou lázní byl postižen vlak s německými uprchlíky, sestavený z uzavřených nákladních vozů a stojící blízko mostu u Jeronýmovy ulice. Několik vagonů bylo bombami zapáleno a mnoho uprchlíků, hlavně žen a dětí ve vozech uhořelo, nebo bylo těžce zraněno.

Strašný křik a nářek se z těchto míst ozýval hned po náletu, když sanitní vozy odvážely mrtvé a raněné.

 

Květen 1945 v Táboře

 

Konečně nadešel měsíc květen. Hned první dny již ukázaly, že s Německem je konec. Tuto skutečnost potvrdila

sobota 5.května, když o půl jedné hodiny po obědě zaznělo volání pražského rozhlasu o pomoc. To byl signál k tomu, aby ilegální skupiny se připravovaly k pohotovosti a aby byl pohotově i ilegální národní výbor, o jehož existenci vědělo několik důvěryhodných občanů.

Volání o pomoc rozhlasem značně rozrušilo zvláště německé uprchlíky ubytované v rodinách a německá zpupnost byla vystřídána strachem v očích.

Ještě téhož dne si německé vojenské velitelství stanovilo poradu zástupců českého četnictva, městské policie a zástupců města na 16 hodinu. Při této poradě vystupoval velitel německé posádky ještě velmi sebevědomě. Ostře nařizuje zachování klidu a pořádku, informuje přítomné o vojenské síle s kterou ve městě disponuje a prohlašuje, že za 2 hodiny těmito silami dovede celý Tábor vyřídit. Zároveň nařídil uzavírací hodinu na 20 hod. a zákaz shromažďování a shlukování.

Činí se vše možné, aby Tábor byl ušetřen krveprolití a zkázy, při tom se však organisují a soustřeďují potřebné síly. V noci ve 3 hod. je znovu porada a to u velitele našeho četnictva se zástupcem německého velitele a zástupci ilegálního národního výboru. Zástupce německého velitele kategoricky odmítá vzít na vědomí existenci Národního výboru a je ochoten jednat jen s vládním komisařem, který ručí za klid a pořádek. Odmítá odevzdat zbraně, prohlašuje, že je odevzdá jedině americké armádě a to za předpokladu, že bude současně zajištěna ochrana německých civilních osob. Po celou dobu jednání byla budova obklopena celým houfem těžce ozbrojených vojáků.

V sobotu odpoledne nadšené obyvatelstvo vyvěšuje na domech československé vlajky a odstraňují německé nápisy a tabule.

 

V neděli 6.května, se po celý den konají obtížná jednání s Wehrmachtem o domnělých incidentech, které jsou vymýšleny a zveličovány. Chvilkami se zdálo, že vše visí jen na vlásku. Poněvadž zasahuje i Gestapo, je volán velitel četnického oddělení kapitán Děd a je mu ostře vytýkána spolupráce s národním výborem.

 

V pondělí 7.května, ráno je do budovy Gestapa povolán vládní komisař města s policejním nadporučíkem ing. Slezákem. Jsou vyslýcháni podle starých známých metod, každý zvlášť. Jednání s vládním komisařem je velmi dlouhé. Gestapo ho obvinilo z velezrady a hrozilo mu smrtí. Snažilo se od něho vyzvědět jména členů národního výboru a všech složek národního odporu. Výslech skončil rozkazem postarat se o zachování klidu a hlásit současně Wehrmachtu, i Gestapu všechny poznatky a vyžadovat si jejich rozhodnutí. Výslech nadporučíka Slezáka byl kratší. Po výhružkách se oba vrátili.

Na cestě do radnice byl vládní komisař informován, že se z koncentračního tábora vrátil Dr. Gustav Burian, který byl pověřen funkcí úřadujícího místopředsedy národního výboru, prozatím ještě neveřejně, neboť stále existuje nebezpečí šílených represálií. Tímto dnem skončil svoji funkci vládní komisař města.

 

V úterý 8.května koná se porada se zástupcem velitele Wehrmachtu. Němec ztratil svou zpupnost a nadutost, je povolnější. Uznává již národní výbor, který vystoupil z ilegality na veřejnost, uznává i českého okresního hejtmana.

Nemá již námitek proti vyvěšování československých vlajek a docela nenamítá nic proti zajišťování českých zrádců a kolaborantů. Trvá však na zákazu průvodů a jiných veřejných slavností. O tomto jednání byla s německým vyjednávačem sepsána potřebná smlouva.

Večer téhož dne odjíždí z Tábora na pomoc Praze vlak potravin a léčiv. Doprovázejí jej zaměstnanci mlékárny a Dr. O. Malý.

 

Útěk Němců z města

 

Po pátém květnu měli táborští občané krásnou podívanou. Od Jihlavy směrem na Písek nepřetržitě projíždí ještě plně vyzbrojená, ale strašně zaprášená Schörnerova armáda. V pondělí a úterý opouštějí svoje dočasné domovy ve městě německé rodiny i němečtí uprchlíci a vyprosují si odvoz na ustupujících vojácích. Zpráva, že Rudá armáda se blíží k Táboru, je přiměla k šílenému útěku z města.

V pondělí, ale hlavně úterý, české orgány, partyzáni i občané provádějí zatýkání zrádců a kolaborantů a umisťují je ve vězení. Ještě vedle proudu kolon poražené německé armády jsou do vězení odváženi ing. Ryneš, Hlaváč, bratří Spallové, Zdeněk Král, poručík Bogner, poručík Bartoš, nadporučík Schuster, vrchní strážmistr Jindrle, vrchní stážmistr Stejskal, ing. Guth, agronom okresního úřadu Vondruška, Dr. Vosolsobě a další. Ze svých míst byli ihned suspendováni profesor Stránský, okresní školní inspektor Malík, učitelka Jelínková, učitelka Machlingerová a další.

Očista národa nastala i v našem městě.

Do Tábora byl 8.května přivezen policejní strážmist Rudolf Křížek, který po 5.květnu odjel Praze na pomoc, a na barikádách skončil svůj hrdinný život.

V noci z 8. na 9.května je ještě slyšet na táborské dlažbě hluk vozidel ustupující německé armády.

 

Středa 9.května

 

Hluk pomalu slábne a zaniká a středa 9.května se probouzí do ticha a překrásného slunečného dne, plného rozkvetlých šeříků.

V noci z města zmizela i německá posádka a uteklo i Gestapo.

 

Tábor se probudil do svobodného života. Domy byly okrášleny vlajkami, ulice plné lidí, šťastných tváří a všichni s napětím a radostí čekali na okamžik, kdy každý pozdraví a obejme Rudoarmějce-osvoboditele.

 

Skončilo strašné, skoro 6 a půl roku dlouhé období bídy a utrpení a nastalo ráno šťastného a svobodného života

 

U Černých mostů jsou netrpělivé očekáváni delegacemi v ilegalitě utvořenými krajského, okresního i místního národního výboru, zástupci naší posádky, partyzánů a zástupci Komunistické strany, která přinesla s sebou rudý prapor, pečlivě ukrývaný po celou dobu okupace.

Ulice našeho města jsou plné radostných tváří všech našich občanů, kteří co doma měli dobrého, přinesli, aby nabídli osvoboditelům.

 

Po 11 hodině vyjíždí na okraj města první motorka a za ní auto s veliteli Rudé armády, zajíždějí ihned do objektu tabákové továrny, kde má své sídlo podzemní krajské velitelství naší armády.

Před vjezdem do továrny velká, ale radostná mačkanice. Každý by chtěl naše osvoboditele aspoň trochu pohladit. Tato radostná událost je zkalena příjezdem opozdilého útvaru německého vojska, který přijíždí od Čekanic se vzdát. Rozrušení přítomných občanů způsobilo nalezení několika ručních granátů před vjezdem do továrny. Disciplinovanost a klid několika občanů zabránily vážnému incidentu. Netrvalo dlouho a za prvními představiteli Rudé armády přijíždí nepřehledná kolona našich přátel, která projíždí městem směrem k Písku za ustupujícími Němci.

 

Okolo poledne vjíždějí první oddíly Rudé armády na Žižkovo náměstí, přeplněné čekajícími občany, oddíly naší rychle mobilisované armády v čele se spisovatelm Ivanem Olbrachtem, předsedou ilegálního Krajského národního výboru a veřejnými činiteli. Přijíždějící sovětské jednotky vítají 2 kapely, městská a železničářská. Přijíždějí auta se sovětskými vojáky a jsou obalena květy.

 

Před budovou radnice vystupuje z auta generálmajor Rudé armády Pěrvulin a generálmajor Konotop se svým štábem. Po formálně slavnostním předáním obsazeného města, zdraví u mikrofonu naše občany generálmajor Konotop. Pozdravil v projevu občany slavného Žižkova města, mluvil o boji sovětského lidu a jeho armády, ocenil bojovou pomoc naší východní armády a skončil svůj srdečný projev zdravicí našemu presidentu a Stalinovi. Po něm komsomolec, vojín Lopatin pozdravil srdečně naší mládež.

Na radnici byl krátký pohovor s našimi představiteli. Tyto radostné a slavnostní chvíle byly ukončeny sovětskou a naší hymnou. Poté odjeli sovětští velitelé dále směrem k Písku, aby dokončili svůj bojový úkol, osvobodit naše území od Němců až k břehům Vltavy.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

upřesnění

Jiří Limburský,27. 4. 2016 14:22

Zastřelený zaměstnanec dráhy 29.4. 1945 byl Jan Limburský můj otec. Pracoval jako vlakvedoucí a vrátil se ze služby. Při útoku na výtopnu utíkal směrem na blaňák a byl zastřelen z letadla.

Re: upřesnění

Zdeněk Trippé, předseda klubu,22. 12. 2016 18:52

Nabízím Vám spolupráci. Pojďte do toho s námi. Zúčastněte se s námi pietního aktu v Lejčkově dne 6.5.2017. Nedovolme zapomenout mladým lidem naši historii a tragedii války. Již nikdy válku v Evropě!

Náš život jenom tak nevymažou

Váš kamarád,26. 4. 2015 10:05

Zamlčování, překrucování nebo nepravdivý obraz historie je podobné počínání jako vytržení rostliny ze země, nebo odstřižení květinky od jejich kořenů. Víme, jak to dopadá. Hynou. Nedovolme proto tuto českým lidem nepřátelskou aktivitu. Ta nemůže být z českých hlav. Je nám sem odněkud a někým se špatnými úmyslu importována. Může to být lidskou hloupostí, ale to by pak nebylo šířeno i veřejnoprávními médii v republice. Braňme naši historii, náš život a naše vzpomínky před lží a překrucováním.

Historie je objektivní společenský proces

Zdeněk Trippé, předseda Klubu českého pohraničí Táborska,19. 4. 2015 15:14

Ulice, náměstí a pomníky se staví, pojmenovávají, bourají, strhávají a přejmenovávají. Zpravidla vždy při společenských změnách. Historie jako objektivní společenský proces však zůstává neměnná. Již proběhla. Co s ní lidé učiní dodatečně závisí jenom na nich, na jejich poznávací schopnosti, na jejich kulturních dispozicích, na jejich vztahu k aktérům společenských procesů. Také však na jejich osobních zájmech, které mohou být ryze osobní, dokonce prospěchářské, konjunkturální. Jde o surf na vlně společenské nálady. Jenže to my, čeští vlastenci nepotřebujeme. My ctíme pouze pravdu o objektivní realitě proběhlého historického děje. Tuto pravdu budeme uchovávat, šířit a snažit se o ni přesvědčit veřejnost.

Re: Historie je objektivní společenský proces

kolemjdoucí občan,20. 4. 2015 20:01

Ve skutečnosti bourání pomníků, objektů historického významu a přejmenovávání ulic, náměstí, sídel, měst či administrativních celků atp. je formou vandalismu. Jde o politické chuligánství. Současně jde o nejsnažší úkon "politiky chuligánů" a extremistů. Chcete příklad z dnešní doby? Podívejte se co činí bandité na Středním východě s objekty nesmírné historické hodntoty, vytvořené ve starověku. Bourají je, odstřelují trhavinami, lidé bez jakékoliv kultury, primitivové "politky"!

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA