Pietní akt k výročí úmrtí Jana Žižky
Město Tábor společně s Husitským muzeem a Společností pro zachování husitských památek, pořádali v pátek 9. října 2015 od 17,00 hod. pietní akt
u příležitosti 591.výročí úmrtí Jana Žižky z Trocnova.
Slavnostní položení věnců se uskutečnilo u památníku Jana Žižky z Trocnova na Žižkově náměstí v Táboře.
Klub českého pohraničí Táborsko se této významné společenské akce účastnil již podruhé. Po dohodě s představiteli města Tábor se pietního aktu účastnila delegace Klubu českého pohraničí Táborsko v čele s předsedou Okresní rady a předsedou klubu Táborska soudruhem Ing. Zdeňkem Trippé.
Delegaci klubu představovali dále člen Národní rady, Jihočeské krajské rady a místopředseda Klubu českého pohraničí Táborska soudruh RSDr. Václav Gaier a čestný předseda klubu soudruh Miroslav Dvořák.
Pietního aktu se účastnili i další členové KČP Táborska.
Pietní akt byl proveden s poměrně slušnou účastí veřejnosti a za velké pozornosti místních a regionálních médií.
Program sestával z úvodu, který přednesl představitel města Tábora, ve kterém mimo jiné jmenovitě, za uvedení funkcí v klubu, přivítal účastníky aktu. Přivítáni městem na tomto pietním aktu byli takto a doslova členové naší delegace:
Pietního aktu se účastní delegace Klubu českého pohraničí Táborsko v čele s předsedou Okresní rady a předsedou klubu
panem Ing. Zdeněk Trippé.
Dále vítám člena Národní rady Klubu českého pohraničí, místopředsedu okresní rady a klubu Táborska
pana Dr. Václava Gaiera.
Po přivítání účástníků pietního aktu bylo provedeno kladení věnců k pomníku Jana Žižky. Delegace klubu s rozvinutým a posléze k poctě sklopeným praporem klubu, položila kytici se stuhou s popisem Klub českého pohraničí Táborsko, k nohám velkého vojevůdce.
Po kladení věnců pokračoval pietní akt projevy řečníků. S prvním a hlavním projevem vystoupil ředitel Husitského muzea Mgr. Jakub Smrčka, Th.D. Projev obsahoval stručný životopis slavného a největšího českého vojevůdce. Byl zvýrazněn i jeho profil jako velmi významného českého politika středověku s tím, že jeho pokrokový odkaz je trvale platným, bez ohledu na některé konjunkturální politické pokusy o přepisování dějin. Projev byl fundovaný a velmi obsažný s apelem do budoucnosti českého národa a českého lidu.
Druhým řečníkem byl pozdrav předsedy Okresní rady a předsedy Klubu českého pohraničí Táborsko soudruha Ing. Zdeňka Trippé. Ten předstoupil před veřejnost společně s čestným předsedou klubu soudruhem Miroslavem Dvořákem a s rozvinutým praporem klubu. V úvodu byli účastníci petního aktu jménem klubu pozdraveni a následně seznámeni s Klubem českého pohraničí jako několika tisícovým zapsaným spolkem českých a slovenských vlastenců, spolupracujících se slovenskými, polskými a německými vlastenci z bývalé NDR. Byli seznámeni s hlavním posláním klubu-hájit státní suverenitu ČR s tím, že jsme také bojovníky za historickou pravdu. Bylo řečeno, že klub má ambici stát se celorepublikovým klubem s působností v celé ČR. Poté předseda klubu představil veřejnosti klubový prapor. Ukázal na rozvinutém praporu jeho symboliku. Červené a černé lemování praporu představuje prapor města Tábor, husitského města, z jehož tradic vycházíme. Žižkovo bojové heslo, na praporu s vyobrazením hejtmana a textem „Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte“, střežíme jako odkaz jednoho z táborských hejtmanů, vojevůdce Jana Žižky z Trocnova, a ke kterému se klub hlásí.
Dále bylo řečeno, že prezident Československa a velitel 1. armádního sboru v SSSR, armádní generál Ludvík Svoboda, rád používal Žižkovo heslo k mobilizaci bojového a morálního ducha československých vojáků před bojem s německými fašistickými vojsky.
V závěru projevu předseda klubu poděkoval městu za možnost účastnit se pietního aktu, za umožnění přednesení projevu a představení našeho praporu, a táborské veřejnosti za pozornost. Byl odměněn velkým potleskem.
Třetím a posledním řečníkem na pietním aktu byla farářka Církve československé husitské v Táboře paní Mgr. Eva Červená. Pohovořila o významu vlastenectví v dnešní době a požehnala všem účastníkům pietního aktu zdraví a dobrý život.
Na závěr pietního aktu byla vypálena husitskými bojovníky čestná salva z husitských píšťal. Poté zazněl ve zpěvu Husitský chorál „Ktož jsú boží bojovníci“, který si někteří účastníci aktu také zapěli.
